Říká se, že inspiraci naleznete i mimo svůj obor. Mým oborem je Agilita, procesy a firemní kultura. Nicméně, četl jsem zrovna knihu “Lidé a dějiny” o vlivu významných osobností na běh světa a v kapitole psané panem Karlem Řehkou jsem našel tuto část, kterou doporučuji k přečtení:
“Napoleonův revoluční systém velení nebyl výsledkem technologického pokroku, nýbrž výhradně důsledek lepší organizace a doktríny. Technické prostředky, které měl k dispozici, nebyly sofistikovanější než prostředky jeho protivníků. Lišil se v odvaze a důvtipu s jakými se dokázal vyrovnat s omezeními, která technologie velitelům přinášela po tisíce let. Zatímco se jeho protivníci snažili udržet kontrolu a minimalizovat nejistotu tím, že udržovali své vojenské síly v těsném soustředění, Napoleon se vydal opačnou cestou. Reorganizoval a decentralizoval svou armádu takovým způsobem, aby jejím jednotlivým částem umožnil operovat nezávisle po omezenou dobu, a proto se byl schopen vyrovnat s vyšší mírou nejistoty. Pro realizaci této decentralizace velení musel Napoleon organizovat armádu do samostatných strategických jednotek (armádní sbor) orientovaných na zadaný úkol, s vlastním velitelem, štábem a vyváženým zastoupením jednotlivých zbraní. Musel zavést systém pravidelných hlášení zasílaných z armádních sborů do hlavního velitelství a rozkazů zasílaných opačným směrem. Následně organizoval štáb svého velitelství tak, aby byl schopen zvládat veškerou takto vygenerovanou komunikaci, při čemž zároveň musel zabránit, aby se jako vrchní velitel stal vězněm tohoto štábu. Toho dosáhl zavedením systému, který mu měl podle jeho potřeby kdykoli umožnit proniknout hierarchií velení a získat jakékoli informace dle jeho vlastní vůle a potřeby. Mimo výše uvedená organizační a technická vylepšení bylo klíčové, aby Napoleon dokázal důvěřovat schopnostem svých jednotek a jejich velitelů, že dokáží po omezenou dobu samostatně fungovat. Stejně tak důležitá byla ochota jeho velitelů převzít odpovědnost svým rozsahem zdaleka přesahující odpovědnost velitelů v armádách před Napoleonem. Napoleon je některými považován za méně významného taktika, byl významný především jako stratég. Jeho revoluce ve velení je patrnější při odhlédnutí od taktiky a zaměření se na strategii. Namísto toho, aby dostupným technologickým nástrojům a omezením umožnil diktovat postupy strategie a fungování velení, Napoleon využil právě těchto omezení ve vlastní prospěch.”[1]
Klíčové body, které se vyskytují i v moderní Agilní terminologii:
- Akceptace faktu, že nejsem schopen sám v jedné osobě řídit vše a z toho vyplývající decentralizace a autonomní týmy. (Triby, Týmy)
- Autonomní týmy mají vlastní velitele (Tribe Lead, PO) a štáby (Agilní kouč, Chapter Lead, Technical Tribe Lead) odpovědné za plnění svěřeného úkolu
- Ustanovení standardního toku informací “dolů” i “nahoru”. Týmu se zadá úkol (OKR) a zpátky přijímáme informace jak se v plnění úkolu daří (dema, Key Resulty, QBR).
- Informační systém umožňující vrchnímu veliení kdykoliv získat informace dle vlastní vůle a potřeby (transparentnost, perzistence informací, JIRA/Azure DevOps..)
- Klíčové je, že vrchní velitel musí důvěřovat schopnostem velitelů samostatně fungovat a tito jsou ochotni odpovědnost převzít (Kmenová kultura 4)
- Vrchní velitel odhlíží od taktiky a soustředí se na strategii (leadership místo mikromanagementu)
- Zhruba v této době bylo rovněž doceněno vojenské hodnoty dlouhodobých profesionálních armád (Tribe), na rozdíl od krátkodobě shromážděných žoldnéřských vojsk (Projektové týmy).
Ve své době byl Napoleon fenoménem a armády pod jeho velením byly dlouho téměř neporazitelné. Situace se změnila až poté, co okolní státy také adoptovaly jeho myšlenky a přístupy.
Zdroj:
[1] Lidé a Dějiny – K roli osobnosti v historii v multidisciplinární perspektivě, Miroslav Bárta, Martin Kovář a kolektiv autorů, Academia 2017
