Když jsme zakládali naši konzultační firmu, hodně lidí nás odrazovalo a říkalo, že 4 spolumajitelé nebudou dělat dobrotu. Navzdory tomu, že jedna majitelka firmy z našeho okolí tehdy pronesla pro nás památnou větu “Počet majitelů má být ideálně lichý a tři jsou moc”, jsme již 7 let důkazem toho, že to jde i jinak. Dnes je nás dokonce už 6 společníků a další budoucí kamarádi do deště s námi již teď spolupracují na mnoha projektech a uvidíme, co bude dál.
Spousta lidí se nás ptá, jak je to možné, že nám to tak funguje a dokážeme se domluvit. Rozhodli jsme se proto pro vás sepsat principy našeho kmene, na kterých si zakládáme a inspirovat vás tak k tomu vyzkoušet podobný přístup třeba ve vaší firmě.
Nikdy nepracuj sám!
Cokoliv co děláme, ať už je to jednoduchý příspěvek na sociální sítě nebo komplikovaná nabídka pro zákazníka, vždy pracujeme minimálně v páru nebo úplně nejlépe v triádě. Stejně tak, když jsme na workshopu nebo provádíme agilní transformací, nejsme v tom nikdy sami, ale vždy alespoň ve dvou. Nemůže tak nastat situace, kdy by samotný člověk začal trpět provozní slepotou a můžeme si vzájemně poradit a najít vždy to nejlepší řešení. Ve výsledku z toho benefituje klient a my se vzájemně neustále učíme a posouváme. Hlavně je potřeba si neustále opakovat “více hlav, více ví”, tak proč toho nevyužít každý den.
Kvartální retrospektivy
Pravidelně se každého čtvrt roku zastavíme a odjedeme na 4 dny všichni společně někam na chalupu do hor. Bereme s sebou i naše manželky a děti, které se na to vyloženě těší. Bereme to i jako poděkování našim rodinám a především skvělým ženám, kteří se starají o teplo rodinného krbu v době, kdy zrovna nejsme doma nebo se věnujeme našim zákazníkům. Zpravidla jezdíme čtvrtek-neděle, kdy hlavním retrospektivním dnem je pro nás pátek. Nejprve zhodnotíme uplynulé období skrz Klíčové momenty, pak se podíváme na finanční stránku našeho byznysu a následně probíráme různá strategická či operativní témata, která nás posunou vpřed o pomyslný krůček. Večer následuje rituál vděčnosti u rozpáleného ohně a naposledy jsme dělali cvičení na zahození našich strachů. Po práci a ve volných chvílích podnikáme různé aktivity jako jsou výlety do okolí, hrajeme deskovky, posilujeme organismus saunováním, grilujeme nebo jen sdílíme, co je u koho za posledního čtvrt roku nového. Pokud ještě neděláte jednou za čas takový výjezd, vřele doporučujeme. A nezapomeňte vzít i rodiny, bez nich by to totiž vážně nešlo 🙂
Jde to i bez šéfa!
Asi si říkáte, kdo tomu u nás všemu velí. Žádného šéfa ani hierarchii u nás nehledejte, všichni jsme si rovni. Máme sice dohodu, že v případě, kdy se neshodneme, má Roman dva hlasy, což zabrání “remíze”, ale to jsme zatím nikdy nemuseli aplikovat a doufáme, že to ani v budoucnu nebude potřeba. Každý z nás přináší do diskuze názory, které společně probereme a i když mohou být odlišné, díky společným hodnotám se vždy dokážeme dohodnout.
Rozhodování konsensem
Zní vám to až příliš jednoduše? Máte pravdu, ne vždy je nalezení shody úplně jednoduché. Pokud potřebujeme něco rozhodnout, tak zpravidla začíná někdo z našeho týmu výkopem na ostatní na Google Chat. Představí téma a zeptá se na názor ostatních. Ti mohou dát palec nahoru, palec dolů nebo otazník, který znamená, že potřebují více informací pro rozhodnutí. Pokud lze informace dodat přes chat, tak je doplníme, když je efektivnější udělat ad-hoc telekonferenci, tak přesuneme debatu tam. V případě zásadnějších rozhodnutí téma parkujeme na kvartální retrospektivu, kde se vidíme osobně, a co si budeme povídat, face-to-face se věci stejně řeší nejlépe. Pokud nastane situace, že si nejsme jistí, tak uděláme ohraničený pilot nebo experiment (v triádě), který nám napoví, zda je to krok správným směrem nebo ne.
Mandát se nedává, mandát se bere
Pokud chceš něco udělat nebo vyzkoušet, neptej se o svolení, ale prostě to udělej, pokud ti to dává smysl. Je tisíckrát lepší žádat o odpuštění než stát zabržděný na místě a čekat na pokyn k akci od někoho dalšího z nás. Má-li kdokoliv z nás nápad nebo chuť se vrhnout do nového projektu nebo příležitosti, tak většinou jen informuje ostatní, proběhne mezi námi jakási rychlá validace a většinou dostane na cestu od ostatních pár tipů a rad do začátku. Ideální pokud se vám podaří nadchnout natolik ostatní, že vytvoříte pár, akční skupinku nebo triádu a jde se na věc. Jak už bylo řečeno výše, držíme se zkrátka hesla “nikdy nepracuj sám”.
Systém kruhů
Doba, kdy měli RainFellows právě 4 zakladatele, kteří si nedokázali představit že to bude někdy jinak, už je dávno pryč. Vše odstartovala diskuse na BusinessConu, kdy se ostatní majitelé firem zeptali, proč firmu neškálujeme. A tak postupně vznikl systém kruhů, který připomíná vrstvy cibule, kde se pod každou slupkou skrývá těsnější a těsnější vazba. Na začátku člověk s námi spolupracuje jako kontraktor, a pokud se nám spolupráce vzájemně zamlouvá, stává se postupně zaměstnancem RainFellows, tedy součástí vnitřního kruhu. Důležitou podmínkou je to, že máme stejné hodnoty a rozumíme si spolu také jako lidé. Ve chvíli, kdy všichni ve vnitřním kruhu cítíme, že je to tak, jakoby k nám patřil věčně, je při souhlasu všech stávajících majitelů zapsán jako spolumajitel do rejstříku a stává se oficiálně spolumajitelem firmy. Poslední úrovni je rentiér, což je někdo, kdo už odchází do konzultantského důchodu, ale to při tom, jak nás to všechny naplňuje asi ještě dlouho nebudeme řešit.
Rovný podíl na zisku a ztrátě
Tak jako Tomáš Baťa zavedl ve svých dílnách podíl na zisku a ztrátě, tak to máme i my v RainFellows. Všechny peníze které jako společníci vyděláme, dáváme na jednu společnou hromádku a dělíme si mezi sebe rovným dílem. Nehledíme na to, kolik kdo skutečně na společný stůl přinesl, ale věříme, že každý z nás dělá v danou chvíli tu nejlepší práci kterou dovede. Ne vždy je totiž práce viditelná – někdo dělá workshopy u zákazníka, jiný zase buduje brand třeba psaním článků na webu, jejichž dopad se projeví teprve později. Pokud nastane situace, že se dostaneme do záporných čísel, opět toto podnikatelské riziko neseme společně rovným dílem, bez ohledu na to, kdo nebo jak jsme se do té situace dostali. “Jeden za všechny, všichni za jednoho”, jako v případě Třech mušketýrů.
Upozornění závěrem
Nemůžeme zaručit, že výše uvedené přístupy budou fungovat v kontextu vaší společnosti, proto je prosím berte jen jako inspiraci a nahlédnutí pod pokličku našeho fungování. Pokud přemýšlíte, kde začít nebo jaký udělat první krok, je za nás nejdůležitější podmínkou vytvořit bezpečné prostředí.
Pokud by vás zajímala jakákoliv oblast více do detailů, neváhejte nám napsat, velice rádi s vámi nasdílíme více.
