Časté migrény v dětství mě naučily vytěžit z jiných zdrojů, než je čtení knih. Nejvíce pak z osobních setkání. Slyšet a vidět věci na vlastní oči. Ideálně ve světě. Člověk opustí stereotypy a přesvědčení vlastní kultury: co jde, co nejde, jak to má jít a že to nikdy jinak nepůjde.
“Jedem se podívat, v čem spočívá tajemství Start-up nation,” zmínil jednoho rána Pavel Csank (MSIC). Knihu jsem nečetl, přeskočíme tedy rovnou na osobní prožitek. Jako obvykle.
Poznámka: Pokud je na vás tento článek příliš dlouhý (jako by byl na mne), připravil jsem krátký souhrn: Co stojí za úspěchem Start-up nation – executive summary.
Neděle – cesta do Tel Aviv
Půl čtvrté ráno odjezd z Ostravy při -5°C. Letiště Vídeň, čaj, zmateně se snažím zorientovat. Gate Tel Aviv, letadlo, mikrospánek č. 155. A je tady zásadní moment – letadlo se naklání k přistání a vám při pohledu na zcela jiný ráz krajiny a města dojde, že tohle je jiný svět.
Všechna letiště vypadají více méně stejně. Ale palma a teplo +20°C, cože? Můj poslední dojem byl únorový mráz dotírající pod kalhoty a píchající do uší. Všichni jsme tak trochu překvapení a z toho všeho cestování tak trochu mimo. Koukám z okna taxíku a divím se, jak je to tady jiné oproti mým očekáváním. Co jsem čekal? Vždyť jde o Blízký východ. První kartáč čistící hlavu od stereotypů.
Nad čím jsme se podivovali – hlavně teda Honza Meca, který je ředitelem SPŠ v Bruntále, kroutil hlavou snad ještě dva dny, jak zaostalá je tady veřejná infrastruktura – téměř neexistující kanalizace na cestách, elektrické dráty všemi směry. Žádné bezpečnostní předpisy nebo normy. Rozbité cesty, chodníky, pořádek máme doma taky větší. Čím nás tihle mohou inspirovat?
Pondělí – Smart City akcelerátor a brand “start-up nation”
První návštěva byla v akcelerátoru HAC (neplést s hack), neboli Herzliya Accelerator Centre. Jde o městem provozovaný akcelerátor pro start-upy v oblasti Smart Cities / Smart Mobility, resp. zacílené na potřeby obyvatel města. Tyto akcelerátory mají podporu nejen finanční, ale mají přístup k datům a infrastruktuře města. Když jsme vešli dovnitř, první co mě napadlo: u nás lecjaký úřad a škola jsou reprezentativnější. Uvolněná klika, otlučené, okopané zdi, obyčejné, opotřebované stoly a levný, děravý ubrus. Kam jsme to došli? Rozpoznávám v sobě německý dril a touhu po čistotě.
Ale pak začaly prezentace a najednou tady byl rozdílový faktor. Z nenápadného človíčka, který se v průběhu úvodního představení “vplížil” do místnosti, byl první prezentující: Ori Mendelevich. Ten, jak se ukázalo, není vůbec žádný nenápadný človíček. Má za sebou již jeden úspěšný start-up, známý i u nás: The Right Cup – který motivuje k pití vody, což je velký problém ve světě i u nás v ČR. Tentokrát nám představil svůj nový projekt Connectoo. Jde o aplikaci pro učitele v MŠ, která řeší spoustu byrokracie a administrativy za učitele jako je např. docházka, instantně a bezpečně propojuje učitele a rodiče, kteří mohou být lépe součástí života svých dětí. Učitelé tak mají o 20% více času na děti. Ori vystřihl takovou sales pitch, která se v ČR málokdy vidí. A takhle šli jeden za druhým – skvělá pitch, žádní mladíci, ale lidé v průměru 40 let, pokud neměli již několik start-upů za sebou, tak měli za sebou 10-15 let kariéry v korporátu. Velký rozdíl oproti ČR, kde start-upista znamená něco jako hipster – něco trendy, něco pro mladé, kteří jsou naivní, aby rozjeli pokus o vlastní podnikání. Čím to je?
Jedeme na další místo, je právě 27 stupňů, prázdná pláž, modré moře. A nás to víc láká na další schůzku, rozmotat to klubko překvapení.
Next stop: The Tel Aviv Stock Exchange. V této budově je Taglit. Zde se prezentuje na jednom místě “Start-up nation” jako takové, tj. největší inovace, které tady vznikly a co je důvodem úspěchu izraelských firem. Prezentaci / výstavu tady mají jak pro zahraniční návštěvy, budující nation brand, tak pro mladou generaci Židů, kteří se narodili v zahraničí a tady mohou navázat na kořeny, příp. získat chuť přestěhovat se do Izraele. Něco takového bychom mohli ve spolupráci MSIC, MSK, SMo a dalšími relevantními partnery vybudovat v Ostravě v Dolní oblasti, kde se aktuálně prezentuje věda, ale my potřebujeme budovat identitu.
Z celé prezentace jsem si třikrát podtrhl slovo Connectedness – propojení, zasíťování. Malý národ žije velmi komunitně a propojeně. Náš hostitel to demonstroval: “Zatímco běžně ve světě funguje ‘Šest stupňů odloučení’, v Izraeli jsou to tři a často spíše dva, někdy jeden…” Pokud máte nápad nebo potřebujete pomoc, velmi rychle a snadno se dostanete ke zdrojům a ke správným lidem.
Krásný příklad – z toho, co u nás používáme jako výmluvu (jsme malý stát, malý trh, malý národ), oni vytěžili výhodu. Jde o postoj.
Úterý – nejrychleji rostoucí město Yokneam a miliardový Mellanox
Úterý začalo… no, zvláštně. Jako poctiví, disciplinovaní Češi jsme čekali na autobus s předstihem 15 minut. Ale autobus nebyl ani po 15 minutách, ani po půl hodině, přijel s hodinovým zpožděním. Díky několika humorným eskapádách po cestě z města jsme nabrali další zpoždění. Aneb posaďte za volant nezkušeného řidiče a dejte mu Waze, který není optimalizovaný pro autobusy a je z toho hodina a půl zpoždění.
Dorazili jsme do malého městečka Yokneam, 80km od Tel Avivu. Naše mezinárodní delegace cca 50 lidí se posadila před představitele města. Hlavního slova se ujal starosta Simon Alfassi: “Když jsem v tomto městě vyrůstal, mělo něco málo přes čtyři tisíce obyvatel. Město bylo zcela závislé na dvou továrnách. Když jsem byl zvolen jako starosta v roce 1989, město procházelo krizí po krachu největší z těchto továren. Měli jsme téměř 50% nezaměstnanost. Mou vizí bylo z města udělat hi-tech oblast. Po 30 letech má město přes 22 tisíc obyvatel, 90% místních pracuje přímo zde, nezaměstnanost je pod 5%. Ve dvou hi-tech parcích je 160 high-tech firem a jejich export činí 6 miliard amerických dolarů ročně.”
Silný příběh postavený na silném člověku. Každá věta, kterou řekl, byla vlastně o něm. Trochu mi to připomnělo situaci v české malé-střední firmě, kterou založí silný majitel, který ale má před sebou důchod a řeší nástupnictví. “Máte někdo nějaké otázky?” zeptala se překladatelka. Musel jsem: “A co se stane, až tady nebudete?” Všichni za pultem zamrzli, starosta se pousmál. “Mám připravený plán na příštích 30 let. Kdo přijde po mně, může na mě navázat.” Mno, ale víme, jak to s těmi plány je.
Měl jsem tu čest, že jsem mohl se starostou osobně poobědvat u jednoho stolu. Ptám se tedy, jak může vědět, co bude za 15 – 30 let, jak může stanovit plány, když zítra může být vše jinak? Odpověď byla: “Je třeba mít vizi a cestu k ní aktualizovat. Když jsem po zvolení v roce 1989 přišel s tím, že tady vybudujeme hi-tech parky, lidé pořádali protesty na ulici, nosili transparenty s nápisy ‘Chceme práci, ne vize’. Mojí vizí bylo, že toto město vyroste na přítomnosti technologických firem. Ta vize je dnes tím, co jsi viděl na vlastní oči.”
Další návštěva byla ve dvou firmách: Dexcel Pharma Technologies, farmaceutické firmě a IT firmě Mellanox. Po příjezdu do ČR jsme se dozvěděli, že Mellanox koupila Nvidia za 6,9 miliard amerických dolarů, to jsme ale v tu chvíli netušili. Před delegaci 50 lidí z celého světa předstoupil CEO a zakladatel – týpek v mikině a teniskách Nike, ze kterého zářila aura nejen právě dojednaných 7 miliard, ale obrovské přirozené charisma osobnosti. Popravdě už si nepamatuji, co bylo v prezentaci a o jaká čísla se jednalo. Prostě dojem byl, že se tady zhmotnil celý vesmír.
“Máte někdo nějaký dotaz?” Samozřejmě jsem se musel zeptat, zda používají Agilní metodiky. Odpovědí bylo: “Ano, používáme Scrum.” To byla pouze předehra, hlavně mě zajímalo, jak slaďují vývoj SW a HW. Odpověď: “Používáme Agile i v naší HW divizi. Před začátkem nové verze vytvořím task force složenou z SW a HW architekta, PO a pár dalších lidí. Ti si dohodnou společnou mezivrstvu, aby byly obě vrstvy co nejvíce nezávislé.” Tj. eliminace závislostí.
Středa – Izraelská inovační agentura a pozitivní deviace
Návštěva v Izraelské inovační agentuře (Israeli Innovation Authority). Teď už to definitivně docvaklo. Stát poskytuje skrz inkubátory granty na rozjezd podnikání, a to za (z pohledu ČR) nevídaných podmínek: pokud start-up selže, bere to stát jako OK, za pokus to stálo, co tam máš dál. Pokud start-up uspěje, platí 2-5% úrok ze zisku! Cílem agentury je zajistit v ekonomice vyšší poměr R&D aktivit, které mají mnohem vyšší exportní potenciál. Jelikož je Izrael malý stát, tj. malý trh, jejich podnikatelské přemýšlení je automaticky orientované ven.
Mají změřeno, že každý šekel investovaný tímto způsobem se jim v ekonomice vrátí 5-10x. Srovnej s filozofií našeho prezidenta a vlády budovat zahraniční montovny.
Odpolední návštěva byla opět kontrastem a extrémním zážitkem hned od startu. Taxikář nás zavezl do “ghetta”, octli jsme se uprostřed nejproblematičtější čtvrti Tel Avivu. Polorozpadlé baráky, černoši s vyplašeným pohledem posedávající na lavičkách, maskovaní feťáci. Ambasadorka vyjasňuje s řidičem, zda jsme správně. Kolegyně Adél je přesvědčena, že to je omyl. Dělám si rychlé foto, než se rozjedeme na správné místo. Z protějšího chodníku na mě začne hebrejsky pokřikovat “dáma v červeném”, která ztratila své kouzlo někdy před 25 lety, než začala brát heroin. Proboha, ona jde ke mně a stále křičí. Dělám mrtvého brouka. Řidič ochotně přiskočí a dělá bariéru mezi mnou a “dámou”. Snaží se jí ukázat cestu zpět. Ona křičí na něj, pokusí se do něj kopnout kozačkou, ale její tělo jako by bylo ze želé. Neochotně odchází a ukazuje prst. Taxikář se na mě usměje a jen procedí: “Nefoť tady. Jsou tady ‘osobnosti’, víš?”
Nakonec to prý je správné místo. Hledáme vchod. Mám pocit, jako kdybych v zoo vlezl do klece divokých šelem, které se kolem mě volně prochází a vzájemně předstíráme, že o sobě nevíme, zatímco hledáme cestu ven. Napětí. Z železných dveří vychází zrzka s brýlemi, která sem evidentně nepatří. Jsme tady správně. The Platform – Smart City Innovation Accelerator.
“Jsme ostrůvek pozitivní deviace,” vysvětluje nám ředitelka Shana Krakowski, zatímco nás provází vnitřkem budovy. My se nedostali z klece, vstoupili jsme do úplně jiného světa. “Je to záměr. Vystavěli jsme akcelerátor právě v nejhorší čtvrti Tel Avivu, která absorbovala bezdomovce, imigranty, prostitutky, pasáky, feťáky. Ukázat jim, že život z principu nestojí za hovno, jak vidí všude kolem sebe. Ukázat jim jiný příklad, že to jen ten jejich aktuální život stojí za hovno. Ale že to tak nemusí být.” Cvak. To přece říkal David Logan (Tribal leadership) – nemůžete lidi z úrovně 1 (bezdomovci, gangy) hned posunout na úroveň 4 (spolupráce), musíte jim ukázat úroveň 2 “Můj život stojí za hovno”, atd. Tady jsem to pochopil v praxi.
Opět zazněl zásadní faktor: “Jen v Tel Avivu probíhá na dvacet meetupů každý večer.” Cože? Jakože posledních pět let se zaměřujeme na budování sítí (BusinessCon, Red Button, TechMeetup Ostrava) a je pro nás úspěch dostat na akci párkrát do roka slušný počet lidí. Dvacet za večer?! Moje hlava to nemůže pochopit: “Did you really say twenty?” Shana se zamyslí, pak odpoví: “Možná trochu víc.” Hned se dívám do aplikace meetup.com a fakt je to tak! Vyjelo na mě přes dvacet akcí ten večer v Tel Aviv.
Connectedness.
Čtvrtek – autonomní auta a bostonský akcelerátor
Jeruzalém. Čtvrtek ráno. Prší. Hodně prší. Brodíme se ulicí, která se proměnila v tekoucí řeku. “Vy jste se mi smáli a tady to máte!” Honza Meca měl pravdu. Teprve teď člověk vidí, co dělá fungující infrastruktura, kterou doma máme a do které tady nemusí investovat, protože jim prší… “Kolik že dní vám tady prší?” ptáme se taxikáře: “Jeden, max dva dny v roce. Máte štěstí!” No, jak se to vezme. Kvůli tomuto “dešti jednou za rok” musíme zrušit prohlídku starého města.
Na další schůzku do Mobileye se ale bezpečně dojet vyplatilo. Firmu v roce 2017 koupil Intel za 15 miliard dolarů a jejich technologii používá 25 milionů aut. Každý rok zemře na silnicích 1.3 milionu lidí, což je v průměru 3,287 úmrtí za den. Navíc 20-50 milionů lidí je zraněno nebo končí na vozíčku. Většina těchto úmrtí je způsobena lidskou chybou. Dnešní zabiják číslo jedna – mobilní telefon za volantem.
Mobileye umožňuje řidiči vidět nebezpečí tam, kde on nemůže (slepý úhel) nebo si neuvědomuje. Jde o tzv. advanced driver-assistance systems (ADAS). Osobně tuto tragickou situaci znám z rodiny, kdy se Milanovi, profi řidiči, který neměl za celý život nehodu, dostala před auto stará paní a on neměl šanci ji vidět. Nastal rok prošetřování, stresu a nejistoty, neb automobilka se bránila tím, že tam slepý úhel není. Nakonec se ukázalo, že ji opravdu nemohl vidět. Život už jí to nevrátí, rok v nejistotě Milanovi taky ne. Takovým případům jde zabránit.
Přestože vizí Mobileye je plně autonomní automobil v roce 2021, jdou na to inkrementálně, neboli evolučně: nejprve využijí a odladí technologii jako pomocníka člověka. I za přítomnosti řidiče – člověka, který je vybaven touto technologií, dochází k obrovskému posunu. Za pár let bude technologie schopna řídit sama. Srovnej s velkovizionáři jako je Elon Musk, kteří investují obrovské peníze, firma se potácí před krachem nebo investoři pátrají, zda již nekrachla. Tady se bavíme o spoustě ušetřených životů a dosažení téhož za průběžného inkasování 15 miliard.
Potenciál je obrovský – tím, že se real-time data o stavu dopravy a rizik dostávají na centrální server, tato data mohou být následně využita k vylepšení dopravy a bezpečnosti smart města. “A kdo vlastní ta data?” – vypadlo ze mne. Odpověď: “Dobrá otázka – samozřejmě je vlastníme my. A jsme připraveni je městu nebo komukoliv, kdo z nich vytěží, za poplatek poskytnout.” Do budoucna jsou tato data pravý zlatý důl. Ten obchodní talent, to se jim musí nechat!
Z pohledu IT mě opět zaujalo, jak důležitý byl pro technologický úspěch Mobileye klíčový spolupracující tým HW a SW inženýrů pod jednou střechou.
Pokud chcete vidět tuto technologii na vlastní oči, doporučuji: Zakladatel Amnon Shashua prezentuje na CES 2018.
Další návštěva a opět tápeme – taxikář nás vysadil na rušné cestě s přesnou instrukcí: “Asi je to támhleten barák.” Cože? Tahle rozpadlina? Tápem, hledáme. Prudký déšť mi láme deštník. Zoufalí, promoklí vejdeme do prvních dveří, kde nám otevírají.
Ale světe div se, opravdu jsme v jednom z nejúspěšnější akcelerátorů v Izraeli. Masschallenge akcelerátor byl založen v roce 2010 v Bostonu. V období krize šli jeho zakladatelé proti proudu a vytvořili místo, ve kterém bude snadné podnikat. O devět let později tady sedíme v pobočce v Jeruzalémě, která během pěti let vyprodukovala 500 úspěšných startupů (!!!) Začínali se čtyřmi.
Týpek v mikině v tomhle rozpadajícím se baráku je ředitel Shai-Shalom Hadad. Poutavě nás provází historií Masschallenge a několika málo argumenty si nás získává a my vážně uvažujeme vyslat sem několik českých startupů: brand startup nation, napojení na zahraniční síť investorů, partnery jsou zde největší světové společnosti, dva kroky od kohokoliv v Izraeli, možnost strávit týden v Bostonu a networkovat tam.
Zajímavý je také trend rozložení záměrů: zatímco v roce 2017 se tématem energetiky zabývalo na cca sto startupů, v roce 2018 již jen pět a letos to zatím není žádný. Co je aktuálně nejvíce trendy? Inovace ve vzdělávání a zdravotnictví.
Pátek – bonus: staré město a titul smíchu v Libanonské restauraci
Pátek byl dnem odletu. Pátek je také prvním dnem víkendu v Izraeli. Tudíž na programu nebyly pracovní schůzky, ale posunutá návštěva starého města. Opět byl vidět pro-zákaznický přístup v praxi: protože to nebylo v plánu, ptáme se taxikáře, zda by nám doporučil jiného řidiče, který by nás odvezl zpět do Jeruzaléma a pak na letiště: “Víte, já zítra odlétám na tři týdny na dovolenou… Ale počkejte, vy máte být ve tři na letišti… To mám tři hodiny na to se sbalit a odjet. To zvládneme.” Dokonce nám našel průvodce do starého města. Moc si neumím u nás představit, že by někdo v sobotu, v první den dovolené takto změnil své plány. Rozdílový faktor.
Po cestě z Jeruzaléma jsme si dali oběd ve vyhlášené Libanonské restauraci. Spíš to tady vypadalo jako obrovské tržiště pokřikujících lidí a jídel neustále přistávajících na stole. A do toho rámusu najednou řízl můj smích. A rezonoval až do kuchyně. Kuchař vykoukl a s úsměvem mi dává palec nahoru.
Těch lekcí, zážitků a uvědomění bylo za ten týden opravdu mnoho. Bylo toho tolik, že to přesahuje moje schopnosti vše zapsat a vaši chuť to číst:-) Pokud chcete vědět více nebo máte dotazy, neváhejte mne kontaktovat: roman.smirak@rainfellows.cz
