Má smysl koučovat lídry v Agilní organizaci nebo by měl Agilní kouč/Scrum Master pracovat výhradně s celým týmem? Jakou roli mají lídři v Agilní kultuře “my” a jak je rozvíjet?
Firma je tvořena lidmi. Lídři, ať již formálně nebo neformálně ustanovení, v organizaci svým přístupem ovlivňují přístup ostatních ve firmě, což ve výsledku znamená kulturu firmy. A tu neovlivní popsané procesy na intranetu nebo rozhodnutí Board of Directors jít do Agilní transformace. Tu ovlivní pouze lídři, ať již je to formální management nebo neformálně vnímané autority uvnitř týmů.
Přínos workshopů a práce s týmem
Školení, workshopy a koučování týmu (mentorování, ScrumMasterování, jakkoliv chcete) skvěle uspokojují základní potřebu vybudovat kompetence u klíčových rolí. Všichni pak rozumí principům Agile, proč a co se děje, co se od nich očekává a co oni mohou očekávat od ostatních, jak spolu efektivně řešit problémy i tomu, jak je to s odpovědností v Agilním prostředí, kde není jedna hierarchií určená autorita.
Když se chci např. naučit hrát hokej, potřebuji zvládnout techniku bruslení, práci s holí, střelbu a nakonec pochopit, jak tvořit hru. Analogicky – jako Product Owner potřebuji pochopit svou roli, techniku tvorby User Stories, jak zajistit prioritizaci backlogu vůči očekáváním Stakeholderů a jak tvořit dlouhodobou road-mapu, která se nestane rigidním plánem.
Role individuálního koučování
Individuální koučování oproti tomu umožňuje v bezpečném prostoru nahlédnout do sebe sama. Tam si např. pojmenovat strachy plynoucí z negativních přesvědčení, která formují můj postoj k okolnostem a tím ovlivňují zbytek organizace. Ty se vyrojí téměř okamžitě po spuštění transformace. Z pohledu psychiky jde totiž o podobný proces jako např. přesazení květiny. Se zrušením původních struktur padají naše umělé berličky, na kterých jsme postavili naši sebejistotu.
V naší hokejové analogii pak platí, že mohu ovládat všechny potřebné techniky, pokud jsem ale v novém klubu, nemám dostatečné sebevědomí (kdo ho má 100%?), stejně mi bude chybět důraz a jistota v zakončení.
Příklad témat, které řeším s klienty během koučování:
- Jak se připravit na těžkou schůzku, kde musím motivovat ke společnému řešení člověka, který mě neuznává a sabotuje vše, o co se pokouším?
- Jak jako Agile Coach motivovat tým, když jsem sám frustrovaný tím, co se ve firmě děje?
- Co udělat proto, ať nejsem vůči svému nadřízenému v submisivní poloze?
- V pozici CEO / Tribe Lead / Agile Coach jsem nově, jak si můžu více věřit, když ještě nemám dlouholeté zkušenosti?
- Potřebuji propustit 20% týmu, kdy a jak to oznámit? Jak pracovat s těmi, kteří mají být propuštěni, ale my je potřebujeme ještě chvíli pro úspěch předávky a jak udržet motivaci ostatních?
- Obecně: jak komunikovat negativní zprávy do týmu?
- Jak a kdy komunikovat s vedením / BoD o nějakém problému a necítit u toho pocit viny? (pokles sebevědomí)
Touha dostat rychlé a jednoduché odpovědi
Většina koučovacích sezení začíná větou: “Romane, řekni mi, jak to mám v dané situaci udělat? Co je ten správný způsob, jak se v dané situaci zachovat?” Taková poptávka vychází z toho, že v naší společnosti vytváříme iluzorní obraz autority (např. rodič, učitel), které nám mají dát jedinou správnou odpověď a my se díky tomu cítíme v bezpečí. Má to několik příčin: 1) mylné přesvědčení, že autority jsou zdrojem pravdy, 2) může jít o pohodlí, protože hned odcházím s odpovědi a nemusím se příliš namáhat s hledáním řešení, 3) ale také může jít o nevědomou kompenzaci nedostatku sebevědomí, jelikož jsem se řídil radou autority, nemohl jsem udělat nic špatně.
Nechci teď popisovat podstatu koučování, princip kladení otázek, atd. Chci se zaměřit na to, kde vidím u klientů největší a nejrychlejší posun. Naše psychika je totiž velmi pestrý, nelineární svět. Náš výkon ovlivňují emoce, které se zdají mimo naši vědomou kontrolu. Snažit se emoce kontrolovat nebo se učit emoce potlačit se vrátí jako bumerang. Např. nás doma dokážou děti nebo partner/ka vytočit takovým způsobem, až v naší hlavě bouchne malá atomovka. Co ale efektivně kontrolovat jde, jsou naše přesvědčení, které tyto emoce spouští. A s těmito přesvědčeními pak během koučování pracujeme.
Přesvědčení definují náš svět
Pokud si například myslím, že propuštění zaměstnance je něco hrozného a že když někomu něco tak hrozného řeknu, bude se zlobit a přestane mě mít rád (nevědomá obava), pak se na takové schůzce cítím hrozně, koktám anebo mu doručím výpověd ve formě dopisu a ani si s ním nepodám ruku. Pokud uvěřím, že člověk, kterého propouštím, bude spokojenější někde jinde, protože nepasuje do Agilní kultury, vzájemně bychom se akorát trápili, emoce se mění. Pokud přijímám sám sebe bezpodmínečně, přestanu se bát odmítnutí a negativní reakce okolí.
Nebo: pokud jsem přesvědčen, že musím splnit přání autoritě (historicky rodič, aktuálně nadřízený) jinak přijde trest (nepřijetí, vyloučení), pak budu podvědomě submisivní vůči nadřízenému a plnit nekriticky vše, oč mě požádá. Protože ale mé nevědomí reaguje na ztrátu vnitřní síly, kompenzuji to arogantním posuzováním ostatních (Ten šéf je ale blbec! Ona je prostě hloupá, s tím nic nenaděláš), nízkou mírou motivace úkol splnit nebo podvědomou sabotáží (např. nechtěné zapomenutí na zaslání podkladů / pozvánky na schůzku, atd.) Pokud uvěřím ve svou vlastní sílu a vidím se jako partner/ka, konstruktivně se vymezím. Když se pak na příští schůzce klientů ptám, jak to na takové schůzce s nadřízeným dopadlo, odpovědí často je: “No byl/a překvapen/á, ale pozitivně! Nic z těch mých nejčernějších scénářů se nenaplnilo.” 
Pokud se během koučování zaměříme na nějaké takové přesvědčení, typicky postupujeme takto:
- Identifikace situace s emočním potenciálem – většinou s připravenou situací přichází klient nebo ji nacházíme během úvodní retrospektivy.
- Zvědomění, co je podstatou emocí klienta/klientky v dané situaci a jaká přesvědčení za nimi stojí.
- Validace těchto přesvědčení – jsou pravdivá? Pomáhají nebo škodí?
- Pokud tato přesvědčení chce klient/ka změnit, využíváme na to např. techniku Power vět.
Power věty
Power věty jsou jednoduchá prohlášení, která odráží pozitivní přesvědčení, které je opakem negativního přesvědčení, které jsme společně identifikovali. Technika pak spočívá v tom, že si klient toto nové přesvědčení opakuje ve formě Power věty, aby na něj přesunul pozornost. Nemůžeme prostě jen tak vymazat negativní obsah našeho nevědomí, můžeme ale přesunout pozornost na nové přesvědčení, které je v souladu s naší skutečnou podstatou. Pro tyto účely používám sadu Power vět, které mají hlubokou a obecnou platnost. Jsou v tomto smyslu archetypy.
Příklad: Jsem, kdo jsem, z určitého důvodu.
Toto přesvědčení zaujme většinou klientů hned napoprvé. Jde o bezpodmínečné přijetí sebe sama (jsem, kdo jsem) a že to má vyšší smysl (z určitého důvodu). Bez ohledu na to, jestli je člověk věřící a vidí v tom Boží vůli nebo jestli je ateista a má respekt k neskutečné evoluci vesmíru, všichni máme v sobě potřebu hledání vyššího smyslu (viz objev Carla Gustava Junga o psýché).
Klient pak s uvedenou Power větou usíná a probouzí se. Např. když zazvoní budík, cílem je ještě pět minut zůstat se zavřenýma očima a nechat v sobě rezonovat význam daného přesvědčení. Naše psychika pak přesměruje pozornost na toto nové přesvědčení a svět se nám mění před očima.
Nezbývá než to vyzkoušet
Pro mě osobně je koučování naplněním vášně, kterou datuju zpět někam do puberty. Často jsem slyšel, že jsem takový psycholog. Vždycky mě fascinovalo dílo Carla Gustava Junga a hodně ho ve své koučovací praxi využívám. Vidět proměnu a úlevu klientů poté, co ze své hlavy odstraní dlouholetou zátěž, je pro mne jedním z nejkrásnějších pocitů, které ve své praxi zažívám. Sám jsem si techniku Power vět zažil a vidím zásadní pozitivní dopad na mě samotného. Klienti cítí, že je provázím procesem, kterým jsem si sám prošel.
Pokud vás technika Power vět zaujala, můžete vyzkoušet náš Quest. Nic to nestojí, chce to jen odvahu začít. Budu rád, pokud mi dáte vědět, jak to šlo.
